Petr si prošel širokou škálou velikostí firem – od velké korporace až po několik startupů. Ovšem je rozený projekťák, který svou práci perfektně zná, a navíc má přirozený dar předávat své zkušenosti dál.
Petře, nastoupil si k nám na pozici projektového manažera. Byl si jím vždycky?
Musím se přiznat, že ano. Už po dokončení vysoké školy jsem nastoupil do práce jako projektový manažer a tahle práce mě neustále naplňuje a baví. Začínal jsem už při škole v Home Credit jako juniorní projekťák. V rámci projektové kanceláře jsem měl na starosti přípravu projektové dokumentace, reporty pro management, podklady pro schvalování a další věci.
To zní hodně jako „papírování“…
Ano, tato etapa byla hodně o administrativě. Ale záhy jsem přešel na větší projekt jako Test Manager. Byl to projekt pro Kazachstán, který trval odhadem dva roky. V určité fázi projektu byl veliký tlak na termín, proto bylo nutné paralelně sladit vývoj, interní testy a zároveň testy zákazníka v jeden čas. Měli jsme 10 testovacích prostředí a v jednu chvíli i 15 tisíc chyb. Náplní mé práce bylo koordinovat kdo, kdy a kde bude testovat jaké funkcionality. Byla to nezapomenutelná zkušenost. Půl roku jsem každý večer, když doběhly testy, začal připravovat 20stránkový report, na jakém prostředí se musí opravit konkrétní chyby.
Měl jsem možnost implementovat Tableau, což teď hodně oceňuji, protože Enehano je mimo jiné dodavatelem i tohoto nástroje pro vizualizaci dat.
Vypadá to, že jsi houževnatý. Jaké projekty následovaly?
Následovaly projekty pro asijské státy jako třeba Indonesii, Filipíny nebo Vietnam. Primárně se týkaly datových skladů, kde bylo cílem mít z pohledu skupiny stejný pohled na data v jednotlivých zemích a zároveň nepřijít o možnost specifických nastavení procesů v rámci jednotlivých států. Měl jsem možnost implementovat Tableau, což teď hodně oceňuji, protože Enehano je mimo jiné dodavatelem i tohoto nástroje pro vizualizaci dat.
Získal si zajímavé zkušenosti a mnoho kariérních možností. Proto se nabízí otázka na tělo, a to proč ses rozhodl odejít.
Ano, dostal jsem mnoho možností, ale časem jsem si uvědomil, že ve velké firmě jsem součástí sktruktury, jen jedna z položek v tabulce. Korporát umí člověka vyždímat a zahodit, protože je brán jako zdroj. Není to snadné, ne si vybudovat vztah. Chyběla mi otevřenost a větší flexibilita při rozhodování.
Následně jsem využil doby, kdy se zaváděla povinnost GDPR a byla obrovská poptávka po projekťácích. Nastoupil jsem do Volkswagen Financial Services na rok a půl dlouhý projekt.
Poté jsem si vyzkoušel několik startupů a menší projekty.
Proč ses nakonec rozhodl pro Enehano?
Přesvědčil mě rozhovor s Milanem Bodlákem. Zaujalo mě jeho vyprávění, jak má firma lidi na prvním místě. O tom jsem se sám záhy přesvědčil na vlastní kůži. Všichni se snaží, aby byli zaměstnanci spokojení, Enehano podporuje profesní rozvoj. Toho si cením. Aktuálně pracujeme na zavádění standardizace do řízení projektů. Baví mě být u přerodu, kdy vytváříme nový proces od začátku. Věřím, že tyto kroky mnoha lidem pomohou v jejich práci.
Kam by ses chtěl s Enehanem posunout?
Nikdy jsem nebyl liniový manažer, neměl jsem svůj tým a „nevychovával“ lidi, ale rád bych si to zkusil. Rád učím a předávám zkušenosti. Při samotném projektu na tohle není moc času, soustředím se jinam.
Je potřeba se ptát „Proč tohle děláme?“ „Co nám to přinese?“ a tím si validovat, že kroky, které děláme, mají význam.
Co vnímáš na projektu jako nejdůležitější věc?
V klasickém vnímání projektu je projektový manažer zaměřen na dodání projektu v „železném“ trojúhelníku scope-budget-čas. Co já osobně v dnešním technologickém světě považuji za nejdůležitější, je to, že projekt má dodat byznysovou hodnotu. A ta se v průběhu projektu může například měnit. A proto je potřeba se ptát „Proč tohle děláme?“ „Co nám to přinese?“ a tím si validovat, že kroky, které děláme, mají význam. Z toho vyplývají dvě věci:
Často se setkávám s tím, že změny v průběhu projektu jsou vnímány negativně. Za mě jsou naopak žádané, pokud vedou k tomu, že projekt naplní přidanou hodnotu, kterou zákazník očekává.
Druhou věcí je to, že dodání projektu v rámci dohodnutého scope-budgetu-času se díky výše uvedenému nedá pokládat za měřítko úspěchu projektu a vázat se na něj má dle mého názoru stále menší a menší význam.
Petře, děkujeme za rozhovor a držíme palce při budování procesů.
