Dvě stě let jsme se jako lidstvo živili hlavou. Průmyslová revoluce nám vzala svaly, computing automatizoval výpočty a teď přichází AI, která „sahá“ na samotné myšlení. Petr Beneš říká: „Možná byl celý ten kognitivní věk jen dvousetletá anomálie.“
V článku se dozvíte:
- Proč jako první mizí pozice, které jsme považovali za chráněné
- Jak firmy řídí agenty místo lidí a kde zůstává zodpovědnost člověka
- Co ve světě agentů zdražuje a proč na to vsadit
- Jaké dovednosti mají smysl, až rutinu převezmou stroje
Kognitivní práce se stává komoditou
Ještě před rokem 2022 všichni předpovídali, že první zmizí ta nejméně kvalifikovaná práce. Rutinní úkoly, fyzická obsluha, opakující se procesy. Ale nestalo se.
Jako první odcházejí přesně ty pozice, které jsme považovali za chráněné. Juniorní IT pozice v USA za poslední dva roky výrazně klesly. Počet právních koncipientů a finančních analytiků v Evropské unii se snížil o 35 až 40 %. Jeden z partnerů velké právní kanceláře to popsal přesně: „Mám 40 koncipientů a nevím, co s nimi. Práci, pro kterou jsem je přijímal, dnes zvládne AI.“
J. P. Morgan zanalyzoval 200 tisíc smluv. Práce, která dříve zaměstnávala 350 právníků.
Znalost přestala být vzácná. AI ji dodá okamžitě a za zlomek ceny. RFP dokument, na který tým dříve spotřeboval dva měsíce, dnes vznikne za tři dny a v lepší kvalitě.
Kariérní žebřík se zlomil
Senior konzultant se dřív budoval šest, sedm let. Juniorní práce byla škola praxí. Prohlížení legislativy, opravování dokumentů, příprava podkladů. Přesně tohle AI dnes dělá sama.
Otázka, která z toho plyne je, jak vychováme seniory. Co dáme absolventům za práci, když tu, na které se dřív učili, po nich opravdu nepotřebujeme?
Lídři budou muset přemýšlet jinak. Junioři se musí začít učit orchestrovat agenty, a ne plnit rutinní úkoly. A to vyžaduje úplně nové modely onboardingu, mentoringu i hodnocení práce.
Agenti jsou noví kolegové
Přestaneme říkat „používáme AI“. Místo toho říkejme: „pracujeme s agenty.“
Firmy s patnácti lidmi a třiceti pěti agenty už existují. Agenti nikdy nespí, nečerpají dovolenou, nežádají o vyšší bonus. Mají ale i slabiny: dělají chyby, nemají emoce, nenesou zodpovědnost.
Přidaná hodnota člověka se přesouvá jinam, a to k orchestraci. K rozhodování o tom, co agenti mají dělat a proč. A k věcem, které se nedají škálovat do cloudu, jako jsou lidský kontakt, důvěra, úsudek v nejistotě.
Outsourcujeme zodpovědnost. Pozor na to.
Systém MAVEN v Pentagonu sbírá záznamy z dronů a analyzuje je. Systém TITAN od Palantiru navrhuje cíle, prioritizuje útoky, doporučuje munici. Člověk na konci reaguje na algoritmus.
Kdo tam vlastně drží ruku na spoušti?
Je to extrémní příklad. Ale stejná dynamika funguje všude, kde únava, časový tlak a důvěra v systém vedou k tomu, že přestaneme kriticky ověřovat výstupy. Kognitivní práce nás dělá lenivější. Znalost je dostupná okamžitě. Zodpovědnost za rozhodnutí ale algoritmus nepřevezme, ta zůstává na člověku.
Přichází working class 2.0. Co AI nenahradí?
Jiný druh ruční práce, než jsme doposud znali.
Zatímco počet juniorních pozic v IT klesá, rostou počty pozic ve zdravotnictví, péči a hospitality. Dobrý instalatér má dnes vyšší hodinovou sazbu než průměrný právník. A za pár let bude obtížné ho sehnat.
Věci, které nelze replikovat zdražují. Lidský dotek, dlouhodobě budovaná důvěra, fyzická přítomnost, to AI nenahradí. Píseň generovaná algoritmem zní na první poslech hezky. Po dvacátém poslechu je to pořád totéž.
Co s tím teď
Petr Beneš mluví z vlastní zkušenosti. Dvoučlenná firma, osm až deset aktivních agentů. Místo PowerPointu s návrhem business modelu ukáže zákazníkovi funkční prototyp aplikace za dvě hodiny. Zákazník pochopí, o čem se mluví, mnohem rychleji.
Tři věci, které stojí za to začít dělat hned:
- Nasadit alespoň jednoho agenta na reálný firemní proces. Ne jako experiment v sandbox prostředí. Na skutečnou práci, kde uvidíte, co zvládne a kde selže.
- Přestat nabírat juniory na rutinu. Začít je trénovat jako orchestrátory, tedy lidi, kteří řídí agenty, ověřují výstupy a nesou zodpovědnost za rozhodnutí.
- Investovat čas do toho, co AI nenahradí. Komunikace, empatie, úsudek, leadership. Ptát se ne „jak AI použít“, ale „co chci pomocí AI říct a dokázat“.
Nejcennější lidi příštích let nebudou ti, kteří kódují. Budou to ti, kdo vědí proč
Přečtěte si také o tom, proč se dnes firmy přesouvají od AI asistentů k AI agentům.
