Jelikož jednou z výhod práce v Enehanu je i home office (ačkoliv v tomto případě spíše “abroad office”), tak náš kolega Marek Tyrlík mohl s klidem na půl roku odjet do USA a pracovat přes oceán. Rozhodně to byla pro něj i pro nás zajímavá zkušenost, a proto jsme se rozhodli, že tyto postřehy a zážitky budeme sdílet dál.

‍

Pondělí

Už jsem opravdu nutně potřeboval nový počítač a jelikož v USA výrazně převažuje Apple, tak jsem podlehl tlaku okolí a jeden jsem si pořídil. Stále si zvykám na menší obrazovku, jinou klávesnici a vyšší rychlost

‍

Úterý

Dopoledne jsem klasicky pracoval z domu a po obědě jsem vyrazil na Salesforce bootcamp do Sheratonu v Downtownu. Za cca půlhodinovou cestu Uberem jsem dal cca 125 korun.

‍

Celý bootcamp se vztahoval k problematice využití Salesforce v transportu a logistice. Z vlastní zkušenosti v logistice pro jednu z největších potravinářských firem na světě jsem si dokázal představit jaké benefity by právě implementace Salesforce měla pro tracking, reporting a celkově přehled v transportu.

‍

Po registraci jsem si prošel prezentace jednotlivých firem a jejich aplikací, spolu s aplikacemi přímo od vývojářů ze Salesforce. Zaujal mě například Quip – takový google drive na steroidech.

‍

Key note speach blok byl na mě moc dlouhý, no, obsahově celkem zajímavý. Mluvilo se o tématech jako například Blockchains v Transportu a 4. průmyslová revoluce. Na networking zůstala tak asi jen třetina lidí, tak jsem si vzal jedno lokální pivo “Sweet water” ( i přes název celkem chutnalo) a přidal jsem se k ostatním, co přečkali 2,5 hodinový blok přednášek.

Středa
Co se ze začátku jevilo jako klasický den, kdy jsem měl jasný plán – dokončení úprav v Salesforce pro Productboard – se po obědě mírně zvrhlo… Bylo třeba pomoct při přípravě zátěžového testu pro jiného klienta. Výjimečně jsem neměl žádné pevné plány na večer, tak jsem rád přiložil ruku k dílu. Musím říct, že když jsem šel pro mě pozdě v noci, spát tak jsem obdivoval kolegy za oceánem, jaký výkon jsou schopni podat s přihlédnutím k tomu že měli o 6 hodin více než já v Atlantě.

‍

Čtvrtek
Po včerejším výkonu jsem si pospal o dost déle než normálně (cca do 8) a pustil jsem se do nasazování větších změn pro Productboard, které jsem nechtěl nasazovat narychlo den předtím, abych mohl podchytit případné chyby už na začátku, a nenechával to na kolegy v Praze. No, nic se nepokazilo a nic nepřestalo fungovat, takže všechno šlo podle plánu a do konce dne jsem při práci na dokumentaci integrací pro Carvago monitoroval, zda vše funguje jak má. A funguje

‍

Potom už jsem jen poslal standardní report do Prahy s otázkami, které v průběhu dne vyvstaly a hurá do obchodu pro něco na večeři. Pro dnes padla.

‍

Pátek
Velice zajímavý den. Hned po budíku jsem se lekl, že nefunguje internet, protože mě neprobudila klasická hudba ze Spotify, ale otravné defaultní pípání a co bylo divnější, neměl jsem žádný e-mail ani zprávu z Prahy. Při ranní kávě a zprávách jsem přišel na to, čím to je – dnes je totiž Velký pátek, tedy svátek, což mě vůbec nenapadlo, že se něco takového může stát. No, už jsem byl v pracovní náladě, tak sem se vrhnul na další integrace pro Carvago, což mi šlo pěkně od ruky a to posunulo jednu webservisu blíže k cíli.

‍

O víkendu jsme si přivstali a šli se projít na východ slunce na Stone Mountain, což je v podstatě obrovský kámen, do kterého nechali vytesat tři členy konfederační armády a tím z něj udělali největší památník konfederace. Mimochodem za mnou (FOTO1) vše pod těmi stromy až k mrakodrapům vzadu…to je Atlanta – takové město v lese

Tak to byl můj týden. Když nad tím tak přemýšlím a čtu si to po sobě tak z původního “no, nevím, co bych měl napsat o tom, co dělám každý den” uvažuji “sakra, kde to ještě můžu zkrátit”

‍