Už delší dobu mě zajímalo, jak se z holky, která Salesforce znala jen teoreticky, vypracovala na pozici Head of Marketing v Enehano Solutions, která ale také implementuje Salesforce Marketing Cloud, Pardot a mnoho dalších technologických nástrojů do velkých firem.
Kiko, poznaly jsme se na 8týdenním kurzu Salesforce administrace od Women in Tech. Znala si Salesforce už dříve?
Tak na půl. O Salesforce jsem slyšela na vysoké škole v USA, kde jsem studovala Marketingový a obchodní management. Probírali jsme hodně Salesforce případových studií a jeho využití v praxi.
Když jsem se vrátila do ČR, přítel mi řekl o tomto kurzu („zapomněl“ se zmínit, že je jedním z lektorů ). Možnost účastnit se ale přišla v pravou chvíli. Nebyla jsem spokojená v práci a chtěla jsem zkusit něco nového. Kurz byl fantastický. Probrali jsme základy administrace, Data Sharing, Reporting nebo Lightning App Builder. Úplně mě to pohltilo. Lektoři byli velice vstřícní a mé obavy, že platformu neznám, se ukázaly jako zbytečné.
Na setkání, kde jsme dostaly certifikát o absolvování, jsem měla možnost popovídat si se zakladateli Enehana Jirkou Machem a Michalem Peškou o možné spolupráci. Tu jsem využila a začala v Enehanu pracovat jako administrátorka na projektu a zároveň budovat marketing a strategii společně se Zuzkou Maděrovou, která tou dobou byla na pozici „Expansion and Marketing Director“. Tou dobou jsme se marketingem Enehana začaly systematičtěji věnovat.
Z pokusu, jestli na to mám, se tak stala nabídka práce a tato úžasná kariérní zkušenost.
Ráda bych se vrátila ke studiu v USA. Jak bys porovnala naše nebo slovenské vysoké školy s tou americkou?
Jedná se o rozdílný přístup. Dostala jsem se tam v rámci partnerského programu. Program bych přirovnala k Erasmu, ale tento hradí pouze školné. Byl to pro mě hodně intenzivní zážitek, kdy jsem spala maximálně 5 hodin denně a zbytek věnovala buď přípravě do školy, učení nebo jsem byla na přednáškách.
Na univerzitě se sešli studenti, kteří se nedostali na prestižní americké školy, ale i přesto byli velmi soutěživí. To jsem na Slovensku nezažila. Kolikrát jsem měla problém dostat se ke slovu, protože aktivita tvoří součást hodnocení. Další část tvoří testy a nestačí je napsat na 90 %, protože když je na 90 % napíše většina studentů, tak se hodnocení podle výsledků skupiny upravuje. Učitelé jsou lidé z firem, kteří se studenty sdílí zkušenosti nebo problémy, které ve firmě řeší, jakým způsobem k problému přistupují a my jsme měli příležitost přijít s lepším řešením. Bylo to motivováno i finančně. Soutěživé prostředí navíc podporuje i fakt, že se „špatným“ průměrem známek některé firmy při přijímacím řízení ani uchazeče nezahrnou do výběrového řízení.
Je to obrovský tlak. Na jednu stranu se mi líbí propojení firem a škol, jak si vychovávají možné budoucí zaměstnance a že se nestává, že by student měl některé předměty ve škatulce „zbytečné“. Na druhou stranu tam mnoho lidí s tímto tlakem neumí pracovat a užívají antidepresiva.
V Česku i na Slovensku se studenti pohybují v jakémsi bezpečném vakuu. Příliš se nezapojují do debat a výsledky ve škole nemají takový vliv na jejich kariéru.
To muselo být velice náročné. Jak se rozvíjela tvá kariéra v Enehanu?
Se Zuzkou Maděrovou jsme pracovaly na marketingové strategii a pak přišel COVID-19 a musely jsme vše přenést do online a některé plány přetvořit k dané situaci.
Byla to skvělá zkušenost. Podařila se nám panelová diskuse ředitelů firem. Využili jsme zvláštní doby a začali organizovat Digital Transformation Summit, jehož už třetí ročník proběhne i letos, a to 12. 5. Poprvé budeme mít s účastníky možnost se potkat i osobně v Kongresovém centru v Praze. Minulé ročníky se konaly ve virtuálním světě Confer-o-Maticu a účastnilo se jich více než 500 nadšenců do digitální transformace. Měli jsme opravdu skvělé ohlasy, proto věříme, že letošní ročník bude ještě úspěšnější.
Bylo pro tebe jako pro ženu těžší se prosadit? Vnímala si nějakou nerovnost?
Náročnější byl začátek. Když jsem organizovala online eventy a na meetingu jsem byla já a 10 mužů a potřebovala jsem od nich podklady a následné aktivity, musela jsem přizpůsobit komunikaci. Potřebovala jsem je motivovat, aby plnili deadline .
Bylo pro mě náročnější získat si jejich pozornost a důvěru. Ale to je samozřejmě jen můj pohled a v té době jsem ještě neměla tolik zkušeností, abych si dost věřila.
Na druhou stranu jsem dostala i velikou podporu, kdykoliv jsem potřebovala.
Když jsem chtěla změnit práci, pomohlo mi, že jsem se zúčastnila kurzu, poznala jsem jinou komunitu lidí.
Jak vnímáš IT obor?
Já jsem v IT nesmírně ráda. Když ohodnotím týmy, jejichž jsem byla součástí, bylyi to většinou více mužské kolektivy, a to prostředí mi vyhovuje. Jsem ráda, když se jde k věci. Nejsem „drbací“ typ a v tomhle je to mužské prostředí jiné, přímější. V Enehanu je nás zhruba 30 % žen, a to je super. Atmosféra je tu živější, vyrovnanější. Myslím, že to je hodně o rovnováze.
Co bys ženám, které uvažují o změně, doporučila?
Zúčastnit se WiT kurzů . Nebo samozřejmě jiných kurzů nebo setkání, které jim pomohou nahlédnout více do detailu tohoto oboru. Když jsem chtěla změnit práci, pomohlo mi, že jsem se zúčastnila kurzu, poznala jsem jinou komunitu lidí. Tyto kurzy pořádáme opakovaně a další běh je naplánován od 3.5. Mohu ho jen doporučit pro všechny ženy, které mají zájem o IT.
Vnímám, jak je pro mnoho lidí IT obor jako strašák. Stále je v našich myslích zakotvený jako mužské odvětví, ale tento obor už dávno není jen o vývojářích, projekťácích nebo analyticích. Už nemusíš umět kódit. Pokud máš snahu a úsilí, tak věřím, že se cesta vždycky najde.
Také bych doporučila přijít na nějaké WiT setkání, kde je možnost popovídat si s lidmi z různorodých pozic v IT. Další setkání se koná 20. 4. Jak planout a nevyhořet zaměřené na syndrom vyhoření s praktickým workshopem.
